.  Dnes je středa 29. června 2011, svátek má Petr a Pavel, zítra Šárka.
 
 Projekt "Právo a EU" vzniká ve volném čase realizátorů - kterými se můžete stát i vy...
 
 JURISTIC o EU
  • Články
  • Navíc
  • Zajímavosti, ankety
  •  Dokumenty
  • Harmonizační předpisy
  • Mezinárodní smlouvy
  • Normy ES
  • "Case law"
  •  Odkazy o EU
  • Oficiální zdroje
  • Neoficiální zdroje
  •  EU aktivně
       
     ANKETA
    Jaký je podle vás Evropský soudní dvůr?
    Jeho rozhodování mě nezajímá (nepřikládám mu větší důležitost)
    272
    Ideální prostředek "dolaďování" práva ES
    207
    Silný... Státy podepsaly a "díky" ESD se postupně dozvídají co.
    129
    Normální nejvyšší soudní instance...
    65
    Jeho rozhodování mě nezajímá (ano, je důležité; ano, znamená to konec mé právnické kariéry; ano, půjdu dělat něco jiného...)
    59
    Celkem hlasovalo 4033 lidí.




    member of
    J U R I S T I C

    pravnicky prostor
    Publikováno: 27. 8. 2000
    Počet zobrazení 7225. (Sessions 6739)
    Mezivládní konference - první konkrétní návrhy na změnu rozhodování.

         

    Za francouzského předsednictví má být v prosinci na summitu Evropské rady v Nice ukončena mezivládní konference členských zemí Evropské unie týkající se institucionální reformy . Jaké jsou návrhy na změnu rozhodování přináší tato obsáhlejší materie.


    Za francouzského předsednictví má být v prosinci na summitu Evropské rady v Nice ukončena mezivládní konference členských zemí Evropské unie týkající se institucionální reformy (poznámka:Mezivládní konference k institucionální reformě byla svolána na základě Protokolu o orgánech vzhledem k rozšíření EU, který je od Amsterdamské novely součástí zakládajících smluv. Čl. 2 tohoto protokolu říká, že nejpozději jeden rok před  tím, než počet členských států přesáhne dvacet, bude svolána konference zástupců vlád členských států, aby komplexně přezkoumali ustanovení Smluv o složení a fungování orgánů. Na základě toho byl v roce 1999 na summitu Evropské rady v Kolíně nad Rýnem formulován požadavek na svolání mezivládní konference k institucionální reformě. Téhož roku na summitu v Helsinkách byla vymezena agenda. Mezivládní konference byla slavnostně zahájena 14.2. 2000.1). Fungující instituce jsou bezesporu základním předpokladem zdravého vývoje uvnitř EU. Souhrnný materiál nazvaný Zpráva o vývoji (poznámka:CONFER 4750/00. Všechny návrhy diskutované v tomto článku pochází z tohoto materiálu. 2) přináší konkrétní návrhy na novelizaci zakládajících smluv.

    Rozhodování kvalifikovanou většinou

    Vážení hlasů
    Často diskutovanou otázkou je v rámci rozhodovacích procesů uvnitř institucí Společenství tzv. vážení hlasů při rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě (poznámka:Čl. 205/ex. čl. 148. Smlouvy o založení Evropského společenství.3). Často je diskutovaná disproporce mezi počtem obyvatel a počtem vážených hlasů.

    Současná situace je následující :(poznámka:Data Eurostatu z roku 1999.4)
    Členský stát Počet hlasů    Počet obyvatel (tis.)
    Německo 10 82 038
    Spojené království 10 59 247
    Francie 10 58 966
    Itálie 10 57 612
    Španělsko 8 39 394
    Nizozemsko 5 15 760
    Řecko 5 10 533
    Belgie510 213
    Portugalsko 5 9 980
    Švédsko 4 8 845
    Rakousko 4 8 082
    Dánsko 3 5 313
    Finsko 3 5 160
    Irsko 3 3 744
    Lucembursko 2 429
    Zatímco na jeden hlas v Radě potřebuje Německo 8 203 800 obyvatel, v případě Řecka je to již pouze 2 106 600 obyvatel, Dánsko potřebuje na jeden hlas 1771 000 obyvatel a nejmenší členský stát, Lucembursko, pouze 214 500 obyvatel.

    Na základě citovaného článku SES je pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou třeba nejméně 62 hlasů. Tento počet hlasů může dát dohromady nejméně osm zemí (poznámka:To platí v případě, že akt je přijímán na návrh Komise. V ostatních případech je třeba souhlasu nejméně deseti zemí. Toto pravidlo je navíc aplikováno také v přechodném pětiletém období na rozhodnutí spadající do nové hlavy IV. SES.5) 62 hlasů představuje 71,26% z celkového počtu 87 hlasů. Počet 8 států představuje 53% členských států, reprezentujících 58,16% populace.

    Při rozhodování v Radě však existuje také tzv. blokační menšina (poznámka:Kromě toho existují i jiné mechanismy, jako je např. Lucemburský kompromis z roku 1966, který umožňuje každému členskému státu zablokovat přijetí rozhodnutí s odůvodněním, že jde o oblast životních zájmů, které by mohly být aktu přijetím ohroženy.6). Ta představuje 26 hlasů, které mohou být získány nejméně od 3 členských zemí. Vyjádřeno v procentech je to 29,89% hlasů od 20% členských zemí, které disponují minimálně 12,38% populace.

    Tyto parametry by se však radikálně změnily v případě rozšíření EU o všechny žadatelské země. V tomto případě, by celkový počet členů EU dosáhl čísla 28, resp. 27 v případě nepřijetí Turecka (poznámka:Turecko má ze všech žadatelských zemí největší problémy v oblasti dodržování lidských práv. V případě přijetí by se navíc Turecko stalo druhým největším státem, což je pro některé členské země samo o sobě nepřijatelné.7).

    Představa o přidělování hlasů v takto velké Unii vypadá následovně : (poznámka:Údaje Eurostatu o populaci v roce 1999.8)

    Země Počet hlasů    Počet obyvatel (tis.)
    Německo 10 82038
    Turecko 10 64385
    Spojené království 10 59247
    Francie 10 58966
    Itálie 10 57612
    Španělsko 8 39394
    Polsko 8 38667
    Rumunsko 6 22489
    Nizozemsko 5 15760
    Řecko 5 10533
    Česká republika 5 10290
    Belgie 5 10213
    Maďarsko 5 10092
    Portugalsko 5 9980
    Švédsko 4 8854
    Bulharsko 4 8230
    Rakousko 4 8082
    Slovensko 3 5393
    Dánsko 3 5313
    Finsko 3 5160
    Irsko 3 3744
    Litva 3 3701
    Lotyšsko 3 2439
    Slovinsko 3 1978
    Estonsko 3 1446
    Kypr 2 752
    Lucembursko 2 429
    Malta 2 379
    Celkem EU(28) států 144 545566
    Celkem EU (27) států 134 481181

    EU s Tureckem:
    Kvalifikovaná většina by představovala 102 hlasy (70,83%) a dosáhne ji nejméně čtrnáct členských států (50%), které disponují 51,36% populace. Blokační menšinu by představovalo 43 hlasů (29,86%), kterých může dosáhnout nejméně 5 členských států disponujících 10,45% populace Unie.

    EU bez Turecka:
    Kvalifikovaná většina by představovala 96 hlasů (71,64%) a dosáhne ji minimálně čtrnáct členských zemí (51,85% ), které disponují 50,20% populace.

    Blokační menšina by představovala 39 hlasů (29,10%) a dosáhnou ji 4 členské země (14,81%), které disponují 10,50% populace Evropské unie.

    Co vlastně tato čísla říkají? V první řadě lze vysledovat jasný trend snižování procentuálního počtu členských zemí, které mohou přijmout rozhodnutí nebo ho naopak zablokovat. V případě rozšíření EU na celkový počet 27 zemí by tak mohlo rozhodnutí přijmout pouhých čtrnáct procent členských zemí, o pouhé dvě desetiny přesahující polovinu populace. Zablokovat přijetí aktu, by naopak mohla skupina zemí reprezentující pouhých deset procent populace.

    Základní otázka, která vyvstává, je otázka legitimity přijímání takovýchto rozhodnutí, respektive jejich zablokování. Především početně velké členské země se cítí znevýhodněny.

    Z tohoto důvodu se v průběhu mezivládní konference objevil návrh na systém tzv. dvojí většiny. Ten se dále dělí na prostý systém dvojí většiny a na vážený systém dvojí většiny.

    Podle modelu prosté dvojí většiny by musela s přijetím rozhodnutí souhlasit většina členských států představující minimálně 58,2% (poznámka:Současný percentuální počet populace, kterou představuje minimální kvalifikovaná většina.9).

    Podle modelu vážené většiny by muselo být dosažené vážené většiny hlasů a minimální většiny 58,2% populace.

    Dalším možným řešením je "převážení" hlasů jednotlivých členských států. Jsou navržena tři variantní řešení, která vedou k tomu, že se zvyšuje procentuálně vyjádřená většina, resp. menšina, která je třeba k přijetí, resp. zablokování rozhodnutí. Oproti současnému modelu by došlo k posílení největších členských států. Např. Německo, Turecko a další velké země by dostaly po 25 hlasech, zatímco malé země, jako je např. Kypr nebo Lucembursko by dostaly pouhé 3, popřípadě 4 hlasy. Německo by tak oproti současnému stavu získalo navíc 15 hlasů, zatímco Lucembursko 1, popřípadě 2 hlasy. Tento model však vede k relativnímu zvýhodnění velkých zemí. Jako "nejspravedlivější" se tak jeví model převážení hlasů postavený na aritmetickém základě.

    Počet vážených hlasů by tak vypadal následovně:
    Země Počet vážených hlasů
    Německo 18
    Turecko 16
    Spojené království 15
    Francie 15
    Itálie 15
    Španělsko 13
    Polsko 12
    Rumunsko 9
    Nizozemsko 8
    Řecko 6
    Česká republika 6
    Belgie 6
    Maďarsko 6
    Portugalsko 6
    Švédsko 6
    Bulharsko 6
    Rakousko 6
    Slovensko 5
    Dánsko 5
    Finsko 5
    Irsko 4
    Litva 4
    Lotyšsko 3
    Slovinsko 3
    Estonsko 2
    Kypr 2
    Lucembursko 1
    Malta 1
    Celkem EU (28) států 204
    Celkem EU (27) států 188

    Rozhodování v EU s Tureckem by vypadalotakto: Kvalifikovanou většinu by představovalo 146 hlasů, což je 71,57% hlasů, kterou by mohlo získat nejméně 14 zemí (50%) s populací představující 58,18%. Stojí za zaznamenání, že 58,18% populace je údaj shodný s dnešním stavem. Tento aritmetický model je tak konstruován tak, aby byl udržen současný stav. Přijetí rozhodnutí by tak mělo stejnou váhu, jako dnes.

    Zmiňované návrhy se nezabývají problematikou zablokování přijetí aktu z důvodu životních národních zájmů. S rostoucím počtem členských zemí Evropské unie se bude přirozeně zvětšovat také rozsah potenciálních životních zájmů.

    Rozšíření oblastí, ve kterých se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou
    S rozhodováním kvalifikovanou většinou v Radě přímo souvisí také oblasti, kterých se tímto způsobe přijímané právní akty týkají. V rámci mezivládní konference vznikl návrh na změnu ustanovení směrem od jednomyslnosti ke kvalifikované většině:
    ˇ jmenování zvláštního představitele pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (čl. 23 Smlouvy o Evropské unii - SEU)
    ˇ uzavírání mezinárodních dohod v oblastech, v nichž již byla kvalifikovanou většinou přijata společná akce (čl. 24 SEU)
    ˇ proti diskriminační opatření (čl. 13 Smlouvy o Evropském společenství - SES)
    ˇ ustanovení týkající se využívání práva občanů EU pohybovat se a usazovat na území členských států Unie (čl. 18(2) SES
    ˇ zahajování a provádění činností samostatně výdělečných osob, provádění změn platných předpisů upravujících kvalifikační předpoklady v členských státech (čl. 47(2) SES)

    ˇ procedura a podmínky pro vydání víz členskými státy a pravidla pro jednotná víza (čl. 62(2)(ii) a (iv) SES)
    ˇ podmínky pro azyl (čl. 63(1)(a), (b), (c) a (d) SES)
    ˇ podmínky pro uprchlíky a vyhnané osoby (čl. 63 (2) (a) a (b) SES)
    ˇ podmínky pro imigrační politiku (63(3)(a) a (b) SES
    ˇ ustanovení definující práva a podmínky, na základě kterých mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pobývají na území jednoho členského státu, pobývat na území druhého členského státu (čl.63(4) SES)

    ˇ ustanovení v oblasti spolupráce v civilní justici s přeshraničními souvislostmi, pokud mají souvislost s fungováním vnitřního trhu (čl. 65 SES)
    ˇ nástroje týkající se spolupráce mezi relevantními orgány státní správy členských států a mezi těmito orgány a Komisí v oblastech zahrnutých v hlavě IV (čl. 66 SES)
    ˇ zjednodušení běžných procedur, jestliže má aplikace principů regulačního systému pro dopravu vážný vliv na životní standard a standard zaměstnání v určitých oblastech a na operační a transportní zařízení (čl. 71(2) a 80(2), druhý subparagraf SES, týkající se mořské a letecké dopravy
    ˇ směrnice na aproximaci práva, nařízení nebo administrativní ustanovení členských států, které mají přímý vliv na vytváření a fungování společného trhu (čl. 94 SES)
    ˇ ekonomické ustanovení, která budou přijata v případě nesnází v nabídce určitých produktů (čl.100(1) SES)

    ˇ finanční pomoc Společenství, za určitých podmínek, členským státům, které mají problémy nebo existuje vážné nebezpečí, že budou ohroženy obtížemi zapříčiněnými okolnostmi, které jsou mimo jejich vliv a kontrolu (čl. 100(2) SES)
    ˇ uzavírání mezinárodních smluv o duševním vlastnictví a službách (čl. 133(5) SES)
    ˇ nástroje na podporu (kromě harmonizace) v kulturní oblasti (čl. 151(5) SES)
    ˇ nástroje na podporu akcí členských států v průmyslové sféře (čl. 157(3) SES)
    ˇ zvláštní akce za účelem ekonomické a sociální soudržnosti mimo Fond soudržnosti (čl. 159, třetí paragraf, SES)

    ˇ pravidla využívaná pro Strukturální fondy a Fond soudržnosti (čl. 161 SES)
    ˇ asociace se zámořskými zeměmi a oblastmi (čl. 187 SES)
    ˇ odsouhlasení statutu členů Evropského parlamentu (čl. 190(5) SES)
    ˇ jmenování generálního tajemníka Rady (čl. 207(2) SES)
    ˇ jmenování zástupce generálního tajemníka Rady (207(2) SES)

    ˇ jednací řád Soudu první instance (čl. 255(4) SES)
    ˇ jednací řád Evropského soudního dvora (čl.245(3) SES)
    ˇ jmenování členů Účetního dvora (čl. 247(3) SES)
    ˇ finanční regulace (čl. 279 SES)
    ˇ seznamování seznamu zboží dvojího užití (čl. 296)
    ˇ asociační dohody (čl. 310 SES)

    Kromě výše uvedených oblastí byl v rámci mezivládní konference ještě vymezen okruh ustanovení, která by dávala možnost rozhodovat kvalifikovanou většinou po splnění některých dalších podmínek, a stejně tak existuje i seznam oblastí, na které se dál bude vztahovat procedura jednomyslného rozhodování. Tyto oblasti jsou označovány jako tzv. ústavní a kvaziústavní záležitosti. Patří sem mimo jiné otázky společné obrany, integrace Západoevropské unie, přijímání práv občanů EU, jednotný volební systém do Evropského parlamentu nebo otázka vlastních zdrojů Společenství.

    Základní podmínkou úspěšného fungování Evropské unie jako integračního seskupení je průchodnost společných orgánů při přijímání návrhů právních aktů. Z uvedených návrhů je vidět současný trend změny rozhodovacích procesů v EU. Na jedné straně je jasná snaha po udržení současného procentuálně vyjádřeného počtu obyvatel, který musí reprezentovat členské státy, které chtějí určité rozhodnutí přijmout nebo naopak zablokovat.

    Na druhou stranu je z důvodů akceschopnosti Rady nutné rozšířit hlasování kvalifikovanou většinou a udělat z něho jistý standard rozhodování. Znamená to jisté omezení státní suverenity členských států a k posílení komunitarizace rozhodování. Oba trendy lze v Evropské unii vysledovat již před přijetím Smlouvy o Evropské unii. Právě tato skutečnost dělá z Evropské unie v rámci integračních seskupení výjimečnou záležitost.

    Evropský parlament
    Smlouva o založení Evropského společenství v čl. 189/ex. čl.137 jasně stanoví, že počet poslanců Evropského parlamentu nepřekročí 700. Toto číslo bylo stanoveno v rámci mezivládní konference probíhající před podpisem Amsterodamské smlouvy v roce 1997 a současná mezivládní konference se tímto ustanovením řídí.

    Tato skutečnost znamená změnu v přidělování poslaneckých mandátů jednotlivým státům

    Současná situace :(poznámka:Čl. 190/ex.138 SES10)
    Členský stát Počet mandátů
    Belgie 25
    Dánsko 16
    Finsko 16
    Francie 87
    Irsko 15
    Itálie 87
    Lucembursko 6
    Německo 99
    Nizozemsko 31
    Portugalsko 25
    Rakousko 21
    Řecko 25
    Spojené království 87
    Španělsko 64
    Švédsko 22

    V současné době je mezi stávající členské země rozděleno 626 mandátů. V rámci mezivládní konference vznikl návrh na rozdělení křesel v EP pro 28, resp. 27 zemí.

    Navrhovaná podoba rozdělení mandátů je následující:
    Země Počet mandátů(28 členů) Počet mandátů(27 členů)
    Německo 71 77
    Turecko 64 -
    Spojené království 62 69
    Francie 62 69
    Itálie 62 69
    Španělsko 46 51
    Polsko 46 51
    Rumunsko 32 35
    Nizozemsko 23 25
    Řecko 18 20
    Česká republika 18 20
    Belgie 18 20
    Maďarsko 18 20
    Portugalsko 18 20
    Švédsko 16 18
    Bulharsko 15 17
    Rakousko 15 17
    Slovensko 12 13
    Dánsko 12 13
    Finsko 12 13
    Irsko 11 12
    Litva 11 12
    Lotyšsko 7 8
    Slovinsko 7 7
    Estonsko 6 6
    Kypr 6 6
    Lucembursko 6 6
    Malta 6 6

    Zajímavý je také návrh na změnu volební procedury do Evropského parlamentu. Podle tohoto návrhu by určitý počet poslanců EP měl být volen na tzv. evropské kandidátce, která by byla předkládána voličům na celém území Evropské unie. Znamenalo by to, že voliči by prováděli dvojí výběr, dvojí volbu. Jednou by volili na domácí kandidátní listině a jednou by vybírali z evropské kandidátní listiny (poznámka:vzhledem k tomu, že každá země má stanovený počet evroposlanců, přidělovaly by se hlasy tak, že nejdříve by byli zvoleni poslanci s dostatečným počtem hlasů z evropské kandidátní listiny a potom by v jednotlivých členských zemích byli doplněni kandidáty zvolenými podle tradiční domácí procedury. Už tato skutečnost zvýhodňuje evropskou kandidátní listinu před národní.11). Podle Komise je cílem této změny podněcovat rozvoj politických stran a posílení legitimity skupiny poslanců EP, kteří by mohli tvrdit, že zastupují evropskou ústavnost (poznámka:Přizpůsobení institucí pro úspěšné rozšíření - stanovisko Komise, COM (2000) 34, str. 712).

    Podobně se Evropského parlamentu týkají také návrhy na změnu v oblasti politických stran, konkrétně na změnu znění článku 191 SES, který vymezuje postavení politických stran na evropské úrovni. Současné znění tohoto článku: Politické strany na evropské úrovni jsou důležitým faktorem integrace v Unii. Přispívají k vytváření evropského povědomí a k vyjadřování politické vůle občanů Unie (poznámka:Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 19113), má čistě formální a deklarativní charakter a neposkytuje orgánům Společenství žádné pravomoci ve vztahu k politickým stranám. Tento článek byl do SES vložen Maastrichtskou smlouvou a ani její Amsterodamská novela na jeho znění nic nezměnila.

    V rámci probíhající mezivládní konference předložila Komise návrh na rozšíření článku 191 o nový odstavec, jehož znění by mělo být následující:

    Do (datum bude dohodnuto) přijme Rada s využitím čl. 251 (poznámka:Článek 251 SES upravuje proceduru spolurozhodování EP při přijímání právních aktů Společenství. Je to jedna z nejdůležitějších pravomocí EP.14) nařízení upravující evropské politické strany, především podmínky jejich registrace a pravidla pro financování (poznámka:Communication from the Commission, COM (2000) 444 final, str. 415).

    Evropská komise
    Evropská komise má v současné době dvacet členů. Místa v Komisi nejsou rozdělována mezi členské státy. Členové Komise jsou nezávislí a nesmí přijímat ve své činnosti jakákoliv doporučení (poznámka:čl. 213/ex 157 SES16). Obsazování Komise je přesto politicky velice senzitivní záležitostí. V současné době platí pravidlo, že všechny státy mají po jednom komisaři a velké po dvou. Velkým státům je tímto způsobem kompenzována jiná znevýhodnění, např. nepoměr ve vážení hlasů v Radě. Tento způsob je založen na politické dohodě a je v současné době politicky nejprůchodnější (poznámka:Vzhledem ke způsobu jmenování Komise.17).

    Dvacetičlenná Komise je chápána jako ještě průchodná a akceschopná. Rozšíření počtu komisařů se však jeví v kontextu konečného počtu 27, resp. 28 členských zemí jako neakceptovatelné. Z toho důvodu existují v současné době dva relevantní návrhy na způsob jmenování komisařů. Oba vychází z předpokladu, že každý stát by disponoval jedním členem komise (poznámka:Tato podobu reformy Komise byla nastíněna již v dokumentu Agenda 2000 - Agenda 2000 Communication - COM(97) 2000)18).

    První návrh vyhází z modelu užší a širší Komise. Znamenalo by to rozšíření počtu místopředsedů Komise a jejich přímou superioritu vůči komisařům s určitým portfoliem. Hlavní činnost Komise by tak byla přenesena do těchto pracovních skupin. Konečná rozhodnutí by byla přijímána užší skupinou komisařů.

    Druhým modelem je model cirkulujících komisařů - každá země by sice měla svého komisaře, ale počet členů by se neměnil. Komisaři by se však pravidelně v úřadu měnili. Způsob rozhodování v Komisi by se tak nezměnil.

    Existuje ještě jedna varianta, o které se v současné době někdy hovoří, i když neoficiálně - pozice Komise by zůstala stejná a záleželo by na dohodách v rámci schvalovací procedury Komise, který stát by jaký post a s jakou frekvencí byl schopen obsadit. Tento model by poškozoval především nové členské země, které budou bez zkušeností a bez dlouhodobě vytvářených vazeb na ostatní členské země.




    Poznámky uvedené v článku

    Poznámka č.1 Mezivládní konference k institucionální reformě byla svolána na základě Protokolu o orgánech vzhledem k rozšíření EU, který je od Amsterdamské novely součástí zakládajících smluv. Čl. 2 tohoto protokolu říká, že nejpozději jeden rok před tím, než počet členských států přesáhne dvacet, bude svolána konference zástupců vlád členských států, aby komplexně přezkoumali ustanovení Smluv o složení a fungování orgánů. Na základě toho byl v roce 1999 na summitu Evropské rady v Kolíně nad Rýnem formulován požadavek na svolání mezivládní konference k institucionální reformě. Téhož roku na summitu v Helsinkách byla vymezena agenda. Mezivládní konference byla slavnostně zahájena 14.2. 2000. 

    Poznámka č.2 CONFER 4750/00. Všechny návrhy diskutované v tomto článku pochází z tohoto materiálu.

    Poznámka č.3 Čl. 205/ex. čl. 148. Smlouvy o založení Evropského společenství.

    Poznámka č.4 Data Eurostatu z roku 1999. 

    Poznámka č.5 To platí v případě, že akt je přijímán na návrh Komise. V ostatních případech je třeba souhlasu nejméně deseti zemí. Toto pravidlo je navíc aplikováno také v přechodném pětiletém období na rozhodnutí spadající do nové hlavy IV. SES.

    Poznámka č.6 Kromě toho existují i jiné mechanismy, jako je např. Lucemburský kompromis z roku 1966, který umožňuje každému členskému státu zablokovat přijetí rozhodnutí s odůvodněním, že jde o oblast životních zájmů, které by mohly být aktu přijetím ohroženy.

    Poznámka č.7 Turecko má ze všech žadatelských zemí největší problémy v oblasti dodržování lidských práv. V případě přijetí by se navíc Turecko stalo druhým největším státem, což je pro některé členské země samo o sobě nepřijatelné.

    Poznámka č.8 Údaje Eurostatu o populaci v roce 1999. 

    Poznámka č.9 Současný percentuální počet populace, kterou představuje minimální kvalifikovaná většina.

    Poznámka č.10 Čl. 190/ex.138 SES

    Poznámka č.11 vzhledem k tomu, že každá země má stanovený počet evroposlanců, přidělovaly by se hlasy tak, že nejdříve by byli zvoleni poslanci s dostatečným počtem hlasů z evropské kandidátní listiny a potom by v jednotlivých členských zemích byli doplněni kandidáty zvolenými podle tradiční domácí procedury. Už tato skutečnost zvýhodňuje evropskou kandidátní listinu před národní.

    Poznámka č.12 Přizpůsobení institucí pro úspěšné rozšíření - stanovisko Komise, COM (2000) 34, str. 7

    Poznámka č.13 Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 191

    Poznámka č.14 Článek 251 SES upravuje proceduru spolurozhodování EP při přijímání právních aktů Společenství. Je to jedna z nejdůležitějších pravomocí EP.

    Poznámka č.15 Communication from the Commission, COM (2000) 444 final, str. 4

    Poznámka č.16 čl. 213/ex 157 SES

    Poznámka č.17 Vzhledem ke způsobu jmenování Komise.

    Poznámka č.18 Tato podobu reformy Komise byla nastíněna již v dokumentu Agenda 2000 - Agenda 2000 Communication - COM(97) 2000)

         

    Mgr. Stěpán Pecháček pracuje v Parlamentním institutu, který je součástí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

    zařadil(a): Štěpán Pecháček
    Ohodnoťte článek:
    Zatím hlasovalo: 280 čtenářů, průměrná známka je: 2.74
    Oznámkujte jako ve škole:
    Případné související články:
    Prostor pro váš názor
      
      jméno:      e-mail:



    zobrazit všechny reakce

    [ JURISTIC: | ODKAZY | KNIHOVNA | KALENDÁŘ | JOBS | BAZAR | DISKUSE | HLEDAT ]
    PROJEKTY:   Mezinárodní právo |  Právo a EU |  Ústavní právo |  Občanské právo |  Obchodní právo |  Trestní právo |  Pracovní právo

    Copyright JURISTIC 2000-2002,  odpovědná osoba eu@juristic.cz2000 - 2001 Ján Matejka,  2002 František Čakrt  Design a partneři