.  Dnes je středa 29. června 2011, svátek má Petr a Pavel, zítra Šárka.
 
 Projekt "Právo a EU" vzniká ve volném čase realizátorů - kterými se můžete stát i vy...
 
 JURISTIC o EU
  • Články
  • Navíc
  • Zajímavosti, ankety
  •  Dokumenty
  • Harmonizační předpisy
  • Mezinárodní smlouvy
  • Normy ES
  • "Case law"
  •  Odkazy o EU
  • Oficiální zdroje
  • Neoficiální zdroje
  •  EU aktivně
       
     ANKETA
    Jaký je podle vás Evropský soudní dvůr?
    Jeho rozhodování mě nezajímá (nepřikládám mu větší důležitost)
    272
    Ideální prostředek "dolaďování" práva ES
    207
    Silný... Státy podepsaly a "díky" ESD se postupně dozvídají co.
    129
    Normální nejvyšší soudní instance...
    65
    Jeho rozhodování mě nezajímá (ano, je důležité; ano, znamená to konec mé právnické kariéry; ano, půjdu dělat něco jiného...)
    59
    Celkem hlasovalo 4033 lidí.




    member of
    J U R I S T I C

    pravnicky prostor
    Publikováno: 10. 8. 2000
    Počet zobrazení 4439. (Sessions 4135)
    Mírový projekt Jiříka z Poděbrad - stručná komparace s vybranými současnými mezinárodními organizacemi

         

    Článek se zabýva komparací tohoto návrhu s organizačním uspořádáním soudobých mezinárodních organizací jako např. EU, OSN, apod.


    Zajímavostí návrhu je skutečnost, že plánovaná organizace se vymyká tehdejší uznávané a užívané koncepci křesťanského společenství, v jehož čele stojí tehdejší autority - papež jako hlava církve a císař jako hlava světské moci. Tento zvláštní prvek je především důkazem vlivu revolučního husitského hnutí. Teorie o dvou mečích zde v žádném případě nenachází uplatnění. V textu sice tento fakt výslovně upraven není, ale můžeme ho dedukcí vyvodit z ustanovení článku 19, ve kterém je zachycen princip rovnosti. V žádném ustanovení není upraveno přednostní nebo výlučné postavení římského císaře. S římským císařem se zřejmě podle článku 19 počítá jako s pouhým "knížetem Germánie". Císař má v návrhu Smlouvy o všeobecné mírové organizaci postavení jako jeden z mnoha. Pokud jde o papeže, vše nasvědčuje tomu, že se s ním jako se členem mírové organizace vůbec nepočítalo. V textu o něm nacházíme zmínku pouze v ustanovení článku 21. Tento článek stanoví pro případ, že by organizace zamýšlela podniknout obrannou akci proti Turkům, aby papež vyzval všechny (i nečlenské) křesťanské mocnosti, aby se akce účastnily. Podle ustanovení článku 1 měla mezi členskými státy, které přistoupí k návrhu projektu, vzniknout organizace, jež by měla mít podobu bratrství. V článku 1 je to formulováno: " ... budeme vzájemně prokazovati a zachovávati čisté, pravé a upřímné bratrství..." Předpokládalo se, že nastane stav označovaný jako pax, pax generalis (článek 6).

    V praxi mezinárodní styků mezi členskými státy toto bratrstvo mělo fungovat podle ustanovení článku 1, kde je jasně zakotven zákaz použití síly. " ... že pro žádné neshody, pro žádné stížnosti anebo pře vzájemně nesáhneme po zbraních, aniž komu naším jménem po nich sáhnouti dovolíme, .ak je zde vyjádřen požadavek, že se státy mají navzájem proti každému útočníkovi podporovat. Válečné konflikty mezi jednotlivými členy mírové organizace nebyly dovoleny. Odstranění eventuálních sporů měly ve své kompetenci řádné orgány unie.

    Pro případ konfliktu mezi nečleny a členskými státy návrh projektu tuto situaci řeší článkem 4, kde je zakotven způsob, jakým lze válce předcházet po dobrém, zprostředkováním smíru na náklad organizace a z úřední povinnosti jejích orgánů. Tato myšlenka je na svou dobu skutečně pokroková až revoluční a dokazuje tak velkou vyspělost diplomatického smýšlení tvůrců návrhu mírového projektu.

    Co se týče válečných konfliktů mezi nečlenskými státy, článek 5 předepisuje, aby se organizace snažila těmto situacím předcházet tím, že znesvářeným stranám nabídne zprostředkování smíru. Pokud by přece jen došlo k válce, bude organizace podporovat tu stranu, jež byla ochotna přijmout její dobré služby a zřejmě tedy nechtěla válku. Tento přístup je odůvodněn ušlechtilým zájmem, aby panoval všeobecný mír a bylo zamezeno krveprolití a válce.

    V článku 1 nacházíme ustanovení, že pouze na rozhodnutí organizace záleží, zda může být proti některému státu použito ozbrojené moci. Pokud by někdo ze členů organizace uskutečnil válečný zákrok bez předchozího svolení organizace, rovnalo by se takové jednání činu příčícímu se návrhu a následovala by sankce.

    Tuto rozsáhlou a důmyslnou úpravu válečných konfliktů si můžeme odůvodnit především tím, že byla přímou reakcí na tehdejší situaci v Evropě. Evropa 15. století byla zmítána vnitřními rozpory, kdy zbytečné krveprolití jako atribut četných soukromých válek nebylo výjimkou.

    Základem navrhované mírové organizace bylo vytvoření řady mezinárodních orgánů, které měly v praxi zabezpečovat a  zajišťovat dodržování míru. Bylo to na prvním místě valné shromáždění delegátů (congregatio), rada panovníků (consilium congregationis), mezinárodní soud (parlamentum, generale consistorium) a sekretariát. Dnešní mezinárodní organizace mívají zpravidla tuto základní organizační strukturu: shromáždění, radu nebo výbor a sekretariát. Organizační struktura je tedy shodná s orgány křesťanské unie panovníků. Kromě těchto tří základních orgánů se podle potřeby zřizují dále rady, výbory a komise nebo pomocné orgány. Mezi členy mezinárodních organizací panuje rovné postavení. Tento požadavek je totožný se zásadami mírového projektu.

    V Paktu Společnosti národů lze rovněž nalézt společné rysy s návrhem na mírovou organizaci podle návrhu českého krále Jiřího. Je to především zásada pokojného řešení mezinárodních sporů, princip vzájemné rovnosti svrchovaných členských států sdružených za účelem zachování a udržení míru a možnost přistoupení dalších států při splnění určitých podmínek (SN sdružovala původně pouze vítězné a neutrální státy z první světové války).

    NATO je organizace kolektivní sebeobrany a subregionální organizace, která byla ustavena na základě smlouvy uzavřené 4. dubna 1949 ve Washingtonu za účelem potenciální hrozby komunistické expanze do západní Evropy. Hlavní snaha je zaměřena na podporu zásad demokracie, svobody jednotlivce a vlády práva. Dalším významným úkolem je rovněž stabilita a blaho národů ve spojení s úsilím ke kolektivní obraně a  zachování míru a bezpečnosti (4. odstavec preambule). Idea míru a zamezení války je nejdůležitějším požadavkem Jiříkova mírového projektu, který tuto myšlenku podrobně rozpracovává v prvních osmi článcích. Tímto čelným umístěním této myšlenky v návrhu zdůrazňuje její význam.

    V Severoatlantické smlouvě je ustavena povinnost urovnání jakýchkoli mezinárodních sporů, jejichž účastníky budou členské státy, mírovými prostředky. Podobné ustanovení nacházíme i v článcích 4 a  5 mírového projektu, kde je rovněž zakotven požadavek na urovnání sporů a obnovení míru pokojnou cestou. Toto ustanovení je v souladu s Chartou OSN. Dále se ve Smlouvě stanoví povinnost vystříhat se hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem, který by byl neslučitelný s cíli OSN (článek 1). Zákaz použití síly a hrozby silou zakotvuje rovněž článek 1 všeobecné mírové organizace Jiřího z Poděbrad: " ..., že pro žádné neshody, pro žádné stížnosti anebo pře vzájemně nesáhneme po zbraních, aniž komu naším jménem sáhnouti dovolíme..."

    V případě, že dojde k ohrožení územní celistvosti, politické nezávislosti nebo bezpečnosti kteréhokoli členského státu, budou se členové Organizace Severoatlantické smlouvy společně radit (článek 4). Ozbrojený útok v Evropě nebo v Severní Americe bude posuzován jako ozbrojený útok proti všem. Každý člen má potom důsledkem této situace právo individuální nebo kolektivní sebeobrany (článek 51 Charty OSN). Následuje pomoc smluvní straně nebo smluvním stranám takto napadeným tím, že ihned podnikne sám nebo s ostatními akci, jaká bude v dané situaci nutná. Výjimečně sem spadá i použití ozbrojené síly, s cílem obnovení a udržení bezpečnosti v oblasti severního Atlantiku (článek 5).

    Smlouva o Evropské unii byla v Maastrichtu podepsána 7. února 1992.  Maastrichtská smlouva mění a doplňuje zřizovací smlouvy jednotlivých Evropských společenství: uhlí a oceli (ESUO), hospodářského (EHS) a atomového (EUROATOM). Smlouva o EHS a EUROATOM byly v Římě podepsány 25. března 1957 s platností od 1. ledna 1958. Cílem EHS bylo podporovat harmonický rozvoj hospodářské činnosti, zajistit trvalý a vyrovnaný hospodářský růst, dosáhnout stability cen a míry inflace s vyrovnanou platební bilancí a urychlené zvýšení životní úrovně. EUROATOM se ve své činnosti zaměřoval na výzkum. EU navázala na Evropské společenství. Jako partikulární subregionální hospodářská a politická organizace tendovala k rozšiřování na ostatní evropské státy.

    Ve své činnosti se EU orientuje na zahraniční politiku, společnou bezpečnost, justici a policii. Obecný směr politické spolupráce určuje Evropská rada, založená roku 1974, která se za tímto účelem schází od roku 1986 dvakrát ročně. Jednání se řídí zásadou jednomyslnosti. Jedním z jejích úkolů je předkládat Parlamentu zprávu o každé schůzce a výroční zprávy o pokroku v rozvoji EU. Tento nejvyšší orgán je institucionálním pojítkem všech částí EU. Evropská rada se skládá z hlav států nebo vlád členských států a z předsedy Komise. Rada zastupuje zájmy jednotlivých členů a každá vláda má proto právo do Rady delegovat jednoho ze svých členů. Předsedou Evropské rady je předseda vlády toho členského státu, který právě předsedá Radě ministrů Společenství. Téměř shodnou úpravu nalézáme i v mírovém projektu krále Jiřího, kde měla být Rada složena ze zástupců panovníků. V souvislosti s touto Radou zde panuje domněnka, že jí měl předsedat vždy vedoucí delegát té země, k níž náležel předseda Rady. V tomto článku jsem se snažila upozornit na shodné rysy Jiříkovy organizace s dnešními nejvýznamnějšími mezinárodními organizacemi a jejich orgány. Je až udivující, kolik obdobných a shodných prvků zde můžeme objevit.

    POUŽITÁ LITERATURA: Vaněček, V., Eine Weltfriedigensorganisation nach den Vorschlägen des böhmischen Königs Georg von Podiebrad und nach den Ideen des Johannes Amos Comenius, Berlin, 1963, str. 18 Potočný, M., Mezinárodní právo. Zvláštní část, Praha, 1996, str. 219 Ort, A., Na cestě k EU, Praha, str. 62. 

         

    zařadil(a): Renáta Matejková
    Ohodnoťte článek:
    Zatím hlasovalo: 183 čtenářů, průměrná známka je: 2.88
    Oznámkujte jako ve škole:
    Případné související články:
    Prostor pro váš názor
      
      jméno:      e-mail:

    » Názor ze dne 3.6. 10:05  Autor příspěvku:  AfwcAIiiJlD
          AFAICT you\'ve covreed all the bases with this answer!


    zobrazit všechny reakce

    [ JURISTIC: | ODKAZY | KNIHOVNA | KALENDÁŘ | JOBS | BAZAR | DISKUSE | HLEDAT ]
    PROJEKTY:   Mezinárodní právo |  Právo a EU |  Ústavní právo |  Občanské právo |  Obchodní právo |  Trestní právo |  Pracovní právo

    Copyright JURISTIC 2000-2002,  odpovědná osoba eu@juristic.cz2000 - 2001 Ján Matejka,  2002 František Čakrt  Design a partneři