Pro laika nemusí být vždy právě snadné rozpoznat rozdíl mezi něčím uhelnatým a uhličitým, správně určit obratník Raka či Kozoroha, nebo pochopit hrátky se slovy v odborných výrazech (leckdy těžko vysvětlitelné). Odmítám dělení na informace, o nichž se předpokládá, že patří k všeobecnému rozhledu, a ty ostatní. Jsou prostě takové informace, které známe a využíváme, které zatím neznáme, třebaže se k jejich poznání blížíme, a ty, které neznáme cíleně - čili více méně poznat odmítáme. Tento článek je psán pro ty čtenáře, kteří patří ke skupině druhé. Bude o informacích, které se mohou hodit; s přihlédnutím ke skutečnosti, že ne všem a ne ve stejné míře. Řekněme pokus o populárně naučnou poznámku.

Zpátky k naší první otázce. Nejsnazší to mají ti, co ve zmíněných institucích pracují, potom turisté, kteří tyto instituce navštívili, ať již záměrně či náhodou, a pak samozřejmě ti, kteří se touto problematikou zabývají. Přiznejme si však, že pochopení rozdílu mezi těmito institucemi je pro obyčejného člověka asi tak stejně důležité, jako schopnost rozlišit soud Štrasburský, Haagský a Lucemburský…

Platí pravidlo, že nejlépe si takový pletoucí se orgán zapamatuje ten, kdo s ním přijde do přímého kontaktu… Haagský Mezinárodní trestní tribunál by si již nespletl např. bývalý jugoslávský prezident Miloševič, Štrasburský soud již někteří naši zkušenější spoluobčané (kvůli nenáležité ochraně svých základních práv a svobod u nás) a soud v Lucemburku stále více a více našich občanů, protože tento je stále jasněji naším soudem nejvyšším.

S naším vstupem do Unie se rozlišení některých již jmenovaných institucí stane i pro laika o trochu důležitějším, tím spíše pak pro právníky, kteří musí přece jenom rychle rozpoznat rozdíl mezi právním aktem té či oné instituce, dovodit jeho závaznost a náležitě aplikovat. Rád bych tímto příspěvkem přispěl rychlejšímu se zorientování v na pohled více méně podobných slovních spojeních, protože pokud nehodláme cestovat po evropských institucích místo dovolené u moře (a neměli jsme šanci tyto navštívit v době jiné), může být rychlé rozlišení nebo přiřazení města k instituci stále nepříjemnou otázkou. Proto opakování věcí základních. Hlubší výklad si pak zájemnci jistě dohledají samostatně.

Ještě před začátkem bych rád zmínil, že následující názvy institucí se mohou plést i v odborných pramenech, a proto není nutné podléhat panice. (Asi nejtežší pak může být orientace čtenáře v cizojazyčných textech, které pojednávají o více radách nejednou...)

Pokud postavíme Radu Evropy, Radu EU a Evropskou radu za sebe v tomto pořadí, značí to i o rozdílu v jejich stáří, kdy je Rada Evropy institucí ze zmíněných nejstarší.
Již v roce 1946 Winston Churchill vyzýval k budování společné Evropy. Největší problém však byl v hledání přijatelné varianty pro její konstrukci. Hlasy ze strany belgické či francouzské vlády navrhovaly federativní prvky, Angličané a Irové trvali na mezivládní spolupráci. A protože nic nejde tak rychle, jak by si někteří přáli, nebo tak pomalu, jak by si přáli druzí, tvořilo se kompromisně – sice pomalu, ale vytrvale…
Během roku 1949 došlo ke konsensu, aby se pravidelně na ministerské úrovni scházel orgán s rozhodovací pravomocí napříště nazývaný Radou Evropy a jeho poradní orgán zvaný Parlamentní shromáždění, složený ze zástupců národních parlamentů. V roce 1960 se ustavil a poprvé sešel také Evropský soud pro lidská práva. Všechny tyto instituce mají své sídlo ve Štrasburku (a to v tzv. Evropské čtvrti, kde pro zmínku sídlí i Parlament Evropských společenství). Proto se můžeme setkat i s názvem Štrasburský soud, který se ve spojení s Evropským soudem pro lidská práva užívá. Rada Evropy má dnes přes 40 členů, včetně České republiky, a jejím hlavním úkolem je „vytvořit užší spojení mezi jejími členy na ochranu a podporu ideálů a zásad, které představují společné dědictví, stejně jako podporovat hospodářský a sociální pokrok.“
Jinak, konkrétněji řečeno, přistupující stát musí být uznán právním státem, který uznává lidská práva a základní svobody a stejně tak uplatňuje demokratické principy. Rada Evropy je mezinárodní organizace fungující na mezivládní spolupráci a členství v ní NENÍ členstvím v Evropské unii.

Na začátku 50tých let se na evropské scéně objevila také nová iniciativy s více federalizujícími prvky. Šlo o ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli - tzv. Montánní unie). Toto společenství založené „Pařížskou smlouvou“ (1952) bylo zkouškou, která byla splněna. I díky tomu mohly následovat „Římské smlouvy“ (1957) zakládající EHS (Evropské hospodářské společenství) a EURATOM, společenství dále prohlubující spolupráci členských států pokud jde o výzkumné aktivity v oblasti jaderného energie (tehdy šesti – Fr., SRN, státy Beneluxu, It.). V té době každá smlouva, zakládající jedno ze společenství, vytvořila své vlastní instituce.

Nyní něco k vývoji zmíněných názvů:
ES je v roce 1992 přejmenované EHS, kdy EHS na ES přejmenovala „Maastrichtská smlouva“. Od té doby se také mluví o Evropské unii (EU).
EU zastřešuje nejenom jak se dnes běžně říká komunitarizovanou spolupráci na úrovni Společenství (ESUO, EHS/ES/ a EURATOM) - tzv. I. pilíř EU, ale i mezivládní spolupráci v oblastech zahraničních věcí a bezpečnosti (tzv. II. pilíř EU) a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech (tzv. III. pilíř. EU).

Termín Rada se na úrovni Společenství částečně sjednocuje až v roce 1964, kdy byly tři Rady jednotlivých společenství (nejenom názvem, ale i náplní víceméně stejné orgány – k funkci Rady dále) spojeny v jednu. Rada (někdy také nazývaná Rada ministrů - protože se schází na ministerské úrovni) se v roce 1993 rozhodla změnit své jméno na Radu EU v souvislosti s účinností Smlouvy o EU. V Radě je vždy jeden z členů, který plní funkci předsedy a to podle pevně naplánovaného kalendáře v půlročních časových intervalech. Toto předsednictví se shoduje s předsednictvím v Evropské radě (viz dále) a v této souvislosti se také mluví o předsednictví EU.

Rada má své sídlo v Bruselu a tři měsíce v roce se její zasedání konají v Lucemburku. Rada se schází ve složení hlav států popř. hlav vlád (tzv. Generální rada), ministrů zahraničních věcí (při projednávání všeobecných záležitostí) či jednotlivých ministrů (k projednávání konkrétních rezortních záležitostí). Rada se také schází ve své podobě COREPER, což je výbor stálých zástupců, který se stará převážně o průběžnou přípravnou práci pro zasedání Rady.

Rada vydává především nařízení, směrnice a rozhodnutí. Většinou po legislativní iniciativě pocházející z Komise ES. V současné době Rada stále více konzultuje a spolupracuje s Parlamentem ES, jehož pravomoci jsou postupně posilňovány k vyrovnání tzv. demokratického deficitu na nejvyšší úrovni dělby moci EU.

Z „podobných“ zbývá odlišit poslední, nejmladší instituci – Evropskou radu, pro jejíž vymezení musíme opět zpět do historie. I když tzv. zakládací smlouvy ES s tímto „shromážděním“ nepočítaly, stalo se silou reality, že se hlavy států či vlád sešly, aby se společně poradily o budoucnosti Společenství. Od roku 1961 se postupně stále pravidelněji začali zastupitelé států scházet na této úrovni a to i nad rámec schůzí Rady. Valéry Giscard d´Estaing, tehdejší prezident Francie (známí také jako předseda Evropského konventu, který se zabýval Ústavou pro Evropu), v roce 1974 navrhl, aby se tyto schůzky konaly pravidelně - pod názvem Evropská rada. Smlouva o EU (1992) pak Evropskou radu zařadila mezi instituce Evropské unie jako orgán, který vymezuje politický směr.