Cílem regionů je popravdě i něco trochu jiného něž samotná teoretická funkčnost.
„… když se základní principy regionalismu dostanou do vážného konfliktu se základními principy nacionalismu, regionalismus může být považován za separatistický subnationalismus“, říká o regionalismu encyklopedie nacionalismu 9).
„V moderních regionálních hnutích jsou v popředí aspekty ekonomické a sociální. Obzvláště silná bývají tato hnutí v oblastech hospodářsky postižených, ať už jde o historicky dané ekonomické zaostávání nebo ekonomický vývoj (rušení některých průmyslových oborů a z toho plynoucí nezaměstnanost apod.)“ 10).

Při volném trhu, stejně jako při meziregionálním přerozdělovacím mechanismu EU, není možné neprocházet určitým hospodářským cyklem. A především z jeho propadů vznikají zmíněné problémy.

Je snad otázka ekonomického (životního) blahobytu nadřazená kulturním a tomu podobným problémům? Jistě, není to pravidlem, ale je již skoro zažitým trendem v případě skličujícího ekonomického stavu začít bojovat za svojí nezávislost. Dalo by se stejně i generalizovat. Tím méně může člověk nacionalistickými či separatistickými boji ztratit, tím snadnější je pro něj sáhnout po zbrani.

Není tomu dávno kdy prezident SRN Roman Herzog vyřkl v podobném duchu i o podobném problému větu apelující na budoucí politiku vyspělých evropských států, které by se měly snažit stabilizovat Východ, aby pak ne-stabilizovaný Východ nedestabilizoval Evropu.

Možná právě tehdy se začaly prohlubovat regionální stabilizační projekty uvnitř, ale i vně EU 11). Dnešní konsolidace některých rozdílů v Evropě a v jejím okolí má založit do budoucna klid na tomto kontinentě.

Regionální politika centra se má zajímat o co nejlepší úpravu podmínek pro samostatnou práci jednotlivých regionů. Jaká je úprava a jaké jsou postupy v EU? To jestli jde ve svých krocích občas moc daleko je otázka nadmíru důležitá. Teoreticky je problém zakotven v primárním právu Evropských Společenství a snem mnoha Evropanů je především faktické odbyrokratizování stávající EU a neregulace věcí místního charakteru z centra.

První podkapitola se otřela o pojem regionu, decentralizaci i viditelnou nerovnost v regionálním pořádku států. Teď se zamysleme nad stejně tak důležitou problematikou, vztahující se k fungování regionálních úrovní, a tou je jejich zastoupení.

Jestliže bylo snem některých evropských politiků vytvoření „Senátu regionů“ 12), pak Výbor regionů (dále jen "COR") 13) jejich sny nejspíš neuspokojil. Ten se svou především poradní funkcí (slovo pravomoc by asi vyvolalo spíše úsměv v tváři něž potěšení v očích regionálních politiků) zastává jedno z méně důležitých míst mezi EU institucemi. Na druhou stranu je pravda, že jeho možnosti se pomalu (optimista by jistě doplnil slovo – vytrvale ) prohlubují.

Jean-François Drevet zdůraznil ve své studii 12) přílišnou různorodost velikostí regionů, povahy kompetencí a každopádně velké množství územních jednotek, jako argumenty proti možnosti vystupování samospráv na úrovni EU bez spolupráce s vlastními státy.

Není snad ani možné oponovat, odvolat se na rok Drevetovi práce, tj. rok 1997, a konstatovat, že je mnoho nového, co se za těch pět let stalo. Vývoj v této věci má prostě své tempo. Reprezentanti v COR samozřejmě spolupracují s vlastními státy. Někdy dokonce jednat v určitých otázkách bez nich není možné.

A nejenom to, princip subsidiarity se dost možná postaví za regiony (COR) v tom smyslu, jako se potřeba zlepšování a hlavně zkvalitňování integrace postavila svého času na stranu Parlamentu ES (např. možnost stížnosti Parlamentu ES k Evropskému soudnímu dvoru pro zdržování procesu integrace z důvodu zbytečných průtahů, popř. posilování role EP jako snaha o odstraňování tzv. demokratického deficitu ES).
EU Parlament od té doby stále posiluje svoji pozici, přestože začínal s obdobným statusem jako má COR dnes.

Výboru Regionů mohou k podobnému postupu dopomoci jeho doporučení, studie či názory a co především, jejich přesvědčivost. Právě tou mohou získat svou sílu a důležitost. Dalo by se také říci, že nyní, když regiony mají svůj orgán, je řada na jejích reprezentantech ukázat, co v nich je, a prosadit se.

EU není natolik rigidní systém, jako tomu je například u několik století se vyvíjejících státních systémů, ale začíná být spíše nebezpečně neprůhledná 14). Potřeba regionalizace spojená s nasloucháním regionálních zájmů muže vést v budoucnosti k účelné transformaci COR a jeho institucionálnímu převedení na místo například druhé komory parlamentu - „Senát regionů“.

S problematikou regionalismu je propojeno mnoho dalších otázek.
Politika sociálního blahobytu není zrovna výsledkem neviditelné ruky trhu. Při pohledu na EU a ve světle dnešního polického programu, je v kurzu sociální politika. To je i základ stávajícího postoje EU k centrálně plánované konsolidaci regionů poměrně silnou regionální politikou. 15)

Konsolidace regionů, popřípadě jejich solidarita (nutno poznamenat, že není vždy dobrovolná), je z pohledu více ekonomicky pravicového vnímána často jako nadbytečná. Z více levicového úhlu pak jako nutnost, které ještě není plně učiněno za dost.
Každopádně solidarita je pojem, který při hodnocení stávající regionální politiky není prázdným slovem. Povede-li se správně ošetřit cesty přelívajících se peněz, znamenalo by to úspěch dnešního politického rozhodování.

Zprůhlednění toků peněz je také jeden z problémů, který Komise vytýká s relativní pravidelností i naší republice. Především v našem zájmu je výtky hodnotících zpráv vyslechnout a napravit, pokud chceme užívat plodů „evropského centrálního přerozdělování“. Ty totiž častokráte odvisí od kontrolní a přerozdělovací připravenosti, která bývá předpokladem přidělení většiny dotací.

Právo na sebeurčení.
Právo na sebeurčení by se svým způsobem dalo vysledovat již z principu subsidiarity ES. Z jiných principů ES se dají také vysledovat jeho meze (např. princip loajality státu k ES nebo neupravení možnosti státu odstoupit od smluv ES).
Kolektivní právo na sebeurčení, následně jako základ práv politických, je naplňováno již možností participace na moci a základem takové vyhovující participace je kvalitní legislativní ošetření.

V tomto případě je žádoucí dopracovat systém demokratické dělby moci na úrovni EU, včetně odpovídajícího zapojení regionů, než vytvářet nový.(16)

Poznámky k textu

9) „...When the programs and priorities of regionalism seriously conflict with those of nationalsim, regionalism may be concidered separatist subnationalism.“ ENCYCLOPEDIA OF NATIONALISM, Vol. 2, str. 438 (Regionalism), Academic Press, 2001
10) Žaloudek K., „Encyklopedie politiky“ - regionalismus, LIBRI, Praha 1996
11) Např. INTERREG („interregional co-operation“-financováné strukturálním fondem); TACIS (zaměřený na pomoc partnerským státům východ. Evropy a centrální Asie)nebo podpora lidem v hraničních oblastech…atd.
12) DREVET J. –F., ve své práci „Regionální struktury v Evropě-perspektiva 21. století?“ in Právník 5 136/97
13) COR-Committee of Regions
14) I když by se mohlo zdát, že mnoho částí aparátu EU má zájem na jeho současném zakonzervování („zrigidnění“) formou zneprůhlednění již dnes velice těžko pochopitelného byrokratického systému. Podobně se vyjádřil i GUY VERHOFSTADT při vystoupení na 7-evropském fóru Wachau v Göttweigu. // taktéž pro příjemné pobavení a srovnání neprůhledné vrcholné byrokratizace může posloužit seriál britské televize, dávaný svého času na ČT2 – „Ano, pane Ministře“
15) Pro léta 2000-06 je např. pro INTERREG dosažitelných 4.875 bilionů Euro ze strukturálních fondů, pro TACIS 3.138 bilionů…a to je výčet programů mnohem rozsáhlejší, stejně jako peníze vyhraněné pro ně.
16) Nemůžeme nic přehánět a upírat se k novým řěšením, jakkoliv se hledání zlepšení ve stávajícím systému může zdát obtížné - zablokované. Širší pravomoc COR se zdá některým politikům přehnaná a nežádoucí pro postavení států, regionálním zástupcům nedostatečná pro dobré fungování regionů a obyčejným lidem tak vzdálená, že si na ní asi jen těžko doma po práci budou dělat vlastní názor…

PRAMENY:

ADAMCOVÁ Lenka, „Rozvojový svět v 90. letech z pohledu procesů globalizace a  regionalizace“, oživení mezinárodní ekonomické integrace, VŠE Praha, 1999
CIHELKOVÁ Eva, NEUMANN Pavel, „Globalizace, regionalizmus a centra světové ekonomiky“, VŠE Praha, 2000
DREVET J.-F., „Regionální struktury v Evropě-perspektiva 21. století?“ in Právník 5 136/97
FOSTER L. John, „Evolution of federalism in the United States“, Illinois University, 2000
HUBER Erwin, „Regiony v EU: jejich role, cíle a úkoly“ in sborník „Naše budoucnost je Evropa“, ISE 1997
JORDAN L.Terry, „The U.S. Constitution and fascinating facts about it“, Oak Hill Pulishing company, 1999
KLOKOČKA Vladimír, WAGNEROVÁ Eliška, „Ústavy států Evropské Unie“, Linde Praha, 1996
KOTYK Václav, „Rusko? Vztahy regionů a centra“, Praha, 1998
KOLEKTIV AUTORŮ (Svoboda, Grospič, Vedral, Plíšek), „Územní samospráva a státní správa“, Eurounion, s.r.o., Praha 2000
KOLEKTIV AUTORŮ (Tichý, Arnold, Svoboda, Zemánek, Král), „Evropské právo“ C.H.Beck v Praze 1999
MATOUŠKOVÁ Zdena, „Regionální a municipální ekonomika“, VŠE Praha, 2000
McCORMIC John, „Understanding the European Union“, Palgrave N.Y., 1999
PRCHAL Miroslav, „Kdo hýbe světovou ekonomikou“,Globe Praha, 1995
SCHAMBECK Herbert, „Demokracie a federalismus v Evropě zítřka“ - záznam z přednášky na Univerzitě Karlově, 1993

COMMISSION EUROPEENNE, Glossaire – Institutions, politiques et élargissement de l’Union européenne ; Luxembourg: Office des publications officielles des Communautés européennes
ENCYCLOPEDIA OF NATIONALISM, Vol. 2, str. 438 (Regionalism), Academic Press, 2001
LE PETIT LAROUSSE-Dictionnaire encyclopédique, Larousse 1993
Miller D., „Encyklopedie politického myšlení“- str.406, Jota, Brno 1995
TEAM OF AUTHORS, The Europe of Regions and Cities, Comittee of Regions 2000, Brussels
The Proposal of the Future EU Constitution, Gliwice (Poland), 17-22.1.2001
www.uni-wuerzburg.de/law - souborná databáze hlavních i zástupných ústavních úprav
Žaloudek K., „Encyklopedie politiky“ - regionalismus, LIBRI, Praha 1996