.  Dnes je středa 29. června 2011, svátek má Petr a Pavel, zítra Šárka.
 
 Projekt "Právo a EU" vzniká ve volném čase realizátorů - kterými se můžete stát i vy...
 
 JURISTIC o EU
  • Články
  • Navíc
  • Zajímavosti, ankety
  •  Dokumenty
  • Harmonizační předpisy
  • Mezinárodní smlouvy
  • Normy ES
  • "Case law"
  •  Odkazy o EU
  • Oficiální zdroje
  • Neoficiální zdroje
  •  EU aktivně
       
     ANKETA
    Jaký je podle vás Evropský soudní dvůr?
    Jeho rozhodování mě nezajímá (nepřikládám mu větší důležitost)
    272
    Ideální prostředek "dolaďování" práva ES
    207
    Silný... Státy podepsaly a "díky" ESD se postupně dozvídají co.
    129
    Normální nejvyšší soudní instance...
    65
    Jeho rozhodování mě nezajímá (ano, je důležité; ano, znamená to konec mé právnické kariéry; ano, půjdu dělat něco jiného...)
    59
    Celkem hlasovalo 4033 lidí.




    member of
    J U R I S T I C

    pravnicky prostor
    Publikováno: 29. 10. 2002
    Počet zobrazení 7395. (Sessions 6916)
    Úvaha nad regiony v Evropě (I.)

         

    Důležitý vývoj k této práci začal již prolínáním smluvního rámce Rady Evropy s právním řádem Evropských společenství (ES). Většina států Evropy jsou signatáři Evropské charty místní samosprávy z r. 1985 1). Ty samé signatářské státy Charty, které jsou členskými státy ES, jsou navíc důraznými zastánci regionalizace EU 2) s cílem přiblížit výkonnou moc co nejblíže občanům. V tomto případě jde o realizaci principu subsidiarity prostřednictvím decentralizace.


    Jedná se o posun k účinnějšímu a aktivnějšímu prosazování nejenom komunální politiky, ale i politiky komunitární - evropské. Výsledky této realizace bude objektivnější hodnotit až s odstupem času, protože pravdou zůstává, že kromě zavedení demokratických principů v praxi může takový směr vést k problematickým následkům, jako volání silnějších samosprávných celků po samostatnosti a nezávislosti, maskující např. nacionalistické tendence, popř. neochotu dělit se o své zisky s ostatními (srov. např. průmyslový sever Itálie v. její zemědělský jih). U těchto mechanismů je třeba upřednostňovat takové, které zaručí co možná největší prosperitu demokratickému vývoji při maximální snaze předcházet možným negativním dopadům. Podobné postupy se většinou formují a dotvářejí časem se znalostí uskutečněného. Pokusíme se nyní nastínit vybranou problematiku s přihlédnutím k současnému stavu.

    Doby tuhých absolutistických vlád bývají pouhou etapou v historii státních zřízení. Dříve či později přichází změny. Spadá spíše do oblasti zkoumání antropologů hodnotit výhody a nevýhody zmíněného pro tehdejší společnost, nebo je náplní práce historiků tyto závěry v čase analyzovat, a tak na tomto místě budeme pouze konstatovat, že Evropa se neustále přibližuje určitému demokratickému stupni, který vychází z dělby moci a její decentralizace - posilované samosprávy.

    Již od svého počátku některé národy stavěly na různých druzích samospráv. Rodinná, kmenová, církevní a další jsou na různých místech lidského vývoje zapsány různě.

    Například některé bývalé evropské kolonie v Africe přes následné vytvoření umělých státních útvarů neztratily všechnu jejich původní kulturně historickou sounáležitost. (Srov. např. válčení mezi Etiopií s Eritreou, kde neválčili ani tak Etiopané proti Eritrejcům, ale spíše příslušníci jednoho původního obyvatelstva v minulosti rozděleného politicky naplánovanou čarou mezi dva, co do rozlohy formálně navržené státy, proti jiné obdobně postižené komunitě.)
    Bohužel ani s nejpokročilejším vývojem není zaručena jeho bezchybnost. Rozhodně by to mohlo lépe odůvodnit vnější zásahy do životů ostatních, shodou okolností slabších národů.

    Zůstaňme ale v Evropě.
    S konstatováním, že i v historii možno najít příklady samosprávy, např. u hansovních měst, silných pánů atd., se obecný a pokusně demokratický boom regionálních a místních samospráv objevuje po druhé světové válce. Začíná se uplatňovat dvojí regionalismus. První, který je spojený s globalizací, se chápe směrem vzhůru, ale nejedná se v tomto případě o regiony popisované v rámci této práce. Jde o spojování regionů určitou centralizací regionů za účelem zvýšení jejich konkurenceschopnosti v postupně stále více globálizovaném světě. Takové regiony jsou pak státy, mezinárodní organizace (ekonomické i obranné), či vyšší geografické celky - regiony (Asie, Afrika, Evropa apod.).

    Naproti tomu pokud tato práce používá termín "region" jde především o nové, popř. nově kompetenčně vybavované, správní jednotky tvořené za účelem zkvalitnění služeb poskytovaných obyvatelům.
    Takový regionalismus vzniká obyčejně na popud zdola, kdy se centrální moc odhodlá přenést určité pravomoci k zefektivnění služeb a vlády vykonávané v zájmu obyvatel. Takové, jejichž realizace je účelnější a efektivnější právě na zmíněné úrovni.
    Na úrovni ES jsou státy jednotkami, které se snaží o vzájemné přerozdělování pravomocí, popř. mezi samosprávnými jednotkami a centrem. Pokud jde o větší státy, ty při jednání na úrovni ES působí prvořadě jako základní zprostředkovatelé a ochránci principu subsidiarity pro své samostatné jednotky, jejichž vyjednávací pozice není na úrovní ES tak silná jako pozice států 3)

    Zmiňme nyní specifika malých států. Jak velká u nich je, pokud vůbec existuje, potřeba regionalizace? Jak tomu bude v případě Lucemburska - či v blízké době do EU přijatého Slovinska, Malty nebo Kypru?

    K regionalizaci - stejně jako k většině změn - musí být především potřeba a vůle. O potřebě regionalizace Lucemburska není třeba déle mluvit, stejně tak jako o vůli k ní, která by nemohla najít rozumného opodstatnění, protože je třeba vždy hledat rozumný důvod regionalizačních úmyslů. Jednoduše řečeno, tam kde se dostáváme k vymezení stát = region (ve smyslu uspokojivém našemu cíli) tam regionalizační tendence končí. U menších států, které se připravují na vstup, se vzhledem k jejich větší rozloze než té lucemburské, častokráte i pestřejšímu kulturnímu i národnostnímu základu, můžou podobné otázky spíše objevit.

    Pak se ale častěji jedná o regionalizaci k autonomii, kterou jsme již zmínili a jejíž otázka je především politologického rázu a vždy mnohem komplexnější, než se na první pohled jeví.
    Oddělme od ní regionalizaci, která může být s ohledem k místnímu stavu a podmínkám založená zhora, protože se vesměs jedná o správní záležitosti. Jde o lepší přerozdělování financí, přiblížení kompetentních úředníků k občanům apod.

    Po předcházejícím úvodu a dělení jsme se propracovali k vymezení podstaty této práce. Regionalizace v tom nejmírnějším smyslu klidné správy věcí veřejných je hledání relativně shodně vymezených celků, s jejichž úrovní jde nejenom lépe kalkulovat, ale dá se jí i lépe využít k spravedlivějšímu rozdělení pravomocí, zastoupení, tj. síly hlasu. Je to regionalizace dokreslovaná principem subsidiarity.

    Definice pojmu region Radou Evropy 4) je doplněna např. Erwinem Huberem o další podmínky, které definici regionu navíc obohacují o pojem substátní charakter území a které vyžadují vlastní státní nebo jinou samostatnou organizační strukturu 5).

    Území pod úrovní hlavního státu sice podle Hubera na první pohled vylučuje regiony-státy, ale druhá podmínka navazuje na to, co první vypustila, a podtrhává potřebu přítomnosti systému vlády a jejího dělení na popisovaném území. Zde také můžeme dovodit základnu informací užívaných pro potřeby NUTS (Nomenclature des unités territoriales statistiques), která svým způsobem hledá možné řešení k narovnání rozdílů, a to při respektování historického vývoje. Územní jednotky nemění, pouze pomocí komparatistiky vyhledává bez ohledu na pojmenování (okres, kraj, region, vojvodství, departement… ) v dané zemi vhodného zástupce pro průběžně vytvářené skupiny relativně „rovných“ celků, podle velikosti či kompetenční pravomoci… atd.6)

    Velmi jednoduše řečeno je při rozmanitosti pojmenování "podstátních" celků v Evropě zapotřebí jednotnějšího označení pro snadnější vzájemné rozpoznání (např. nejvhodnějšího partnera pro následnou spolupráci). NUTS je v podstatě cesta k pojmenovávání „regionů“ pravými jmény.

    Huber v souvislosti s odlišnostmi, které mezi jednotlivými regiony existují, poznamenal, že „rozdíly regionů v Evropě nejsou větší než rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU“ 6). Dále pak podle jeho poznámky a souvislostí z celého textu jeho práce vyplývá, že právě stejná rozdílnost mezi státy a regiony znamená pro regiony nemožnost uplatnění svých zájmů bez využití příslušného členského státu na úrovni Evropské Unie. (Podobně se vyjádřil i Drevet – viz níže)

    Pro pochopení celé situace si uveďme jasný případ.
    Lucembursko má přibližně 400 000 obyvatel a je v určitých případech stejným volebním obvodem jako např. Bavorsko (při čemž pouze město Mnichov má třikrát více obyvatel něž celý stát Lucembursko). Při tom je samozřejmě jasné, že své zájmy na evropské úrovni může lépe prosazovat stát, který je sám regionem na jehož účet jedná, než stát, který dělá na evropské úrovni zprostředkovatele více svým regionům a během takových jednání samozřejmě přihlíží navíc i ke svým vlastním zájmům.

    To je pravděpodobně jedno z možných vidění současného stavu. Je pouhým konstatováním, že existuje stále neúměrná propast v porovnávání mezi např. zmíněným Lucemburskem a Bavorskem, ale pořád jde o propast viditelně menší než mezi Lucemburskem a Německem. A protože je Lucembursko v tomto kontextu stát i region, je pro pochopení určitých souvislostí nezbytné i toto srovnání.
    Na druhou stranu je třeba vydržet pokušení hraní si s těmito příklady, protože kvůli velikosti Lucemburska si určite nebudeme dělit celou EU na jednotky velikosti jejího nejmenšího státu. To bychom se asi nedopočítali…

    Zmínka de lege ferenda?

    Na konferenci v polských Gliwicích 8) padl sice ne právě realistický, ale přesto ne nemožný návrh možného nového dělení EU.
    I toto je cesta, i když oproti NUTS (spíše vědecké komparativní práci) je tato doslova reformní. A třebaže výhledově v podstatě nemožná, snad alespoň hodná zmínky. Představme si systém, v němž by historické regiony zastupovaly roli samosprávné moci a umělé (např. volební) obvody (regiony) by byly v relativně rovném postavení navzájem mezi sebou při volbě a vysílání svých zástupců do jednotlivých nadstátních institucí.
    V historii se dá vysledovat několik důvodů, které vedly k opuštění podobné praxe. Většinou se jednalo právě o umělost a uložení správního dělení tohoto druhu.

    Než myšlenka dvojího dělení by mohlo být lepší nastavení odlišnostem lépe odpovídajícího volebního systému.

    Pouhé srovnání volebního potenciálu jednotlivých regionů je možné:

    • a) zmenšováním nynějších větších celků (jak jsme již zmínili, tak ne nezbytně na úroveň Lucemburska)
    • b) zvětšováním nynějších menších celků

    Z hlediska prosazení a s ohledem k současným prosazovaným principům je vhodnější možnost a).
    Při obráceném postupu, bychom mohli snadno jít proti hlavnímu z důvodů reginalizace v našem slova smyslu a tak odcizit občanům jejich reprezentanty.

    Menší státy přenesly do Unie snahu udržet tzv. rovné postavení států (z toho vyplývá zvýhodnění malých států - typické pro mezinárodní právo) a větší státy se snaží na základě demokratizace ES o oproštění se od tohoto zvýhodnění, které jim v dnešním nastavení Unie přináší méně hlasů a například více finančního zažížení.

    Vše závisí hlavně na ochotě větších a silnějších států a jejich solidaritě. Při situaci, která je dnešní denní rutinou, je např. Německo neúměrně zatíženo jak příspěvkem do EU rozpočtu, tak při jiných finančních operacích, při nichž se přihlíží k vyspělosti, velikosti atd. jednotlivých členských států. Pokud nebude, alespoň do budoucna, systém upraven více k zachování poměru mezi výdaji a „výhodami“ (např. odpovídajícím zastoupením), pak hrozí možnost vlny odporu ze strany samotných občanů. Je třeba si uvědomit, že velikost států může být jakákoliv, ale občané jsou stále stejně „velcí“ => i rovný přístup k nim je cílem integračně-regionálních snah v Evropě.

         

    Poznámky k textu

    1) Sdělení Min. zahraničních věcí č. 181/99 Sb. ČR
    2) Srovnej se smlouvou o založení ES-principem subsidiarity v ES, COR-Výbor regionů…
    3) Srovnej s definicí Le Petit Larousse, která uvádí definici regionalizace jako transferu kompetencí, které náleží centrální moci, na regiony. „régionalisation: Transfert aux Régions de competences qui appartenaient au pouvoir central.“ LE PETIT LAROUSSE-Dictionnaire encyclopédique, Larousse 1993 / Komu zde náleží kompetence, které se přenášejí na regiony? Přenášejí státy své kompetence k regionům na centrum (EU) jen proto, aby je ona pak převedla na regiony sama…?
    4) „Pojem „region“, často v různých zemích různě vykládán, znamená obecně lidské společenství, které žije v rámci větší územní jednotky jedné země. Takové společenství je charakterizováno jistou historickou nebo kulturní, geografickou nebo hospodářskou homogenitou nebo kombinací těchto charakteristik, což propůjčuje tomuto obyvatelstvu jednotu při sledování společných cílů a zájmů“
    5) Huber Erwin, „Regiony v Evropské Unii: jejich role“ in Naše budoucnost je Evropa, 1997, ISE.
    6) DREVET J. –F., ve své práci „Regionální struktury v Evropě-perspektiva 21. století?“ in Právník 5 136/97
    7) Huber Erwin, „Regiony v Evropské Unii: jejich role“ in Naše budoucnost je Evropa, 1997, ISE.
    8) Příspěvek v diskusi skupiny č.2 z konference v Gliwice (Polsko), 17-22.1.2001; Podobnost dvojkolejnosti správy. Zachování vytvořených regionů, a zavedení nových -politicky správních- jednotek. Hlavní výhoda by tkvěla v řešení nerovnoměrného zastoupení regionů skrze hlasy znějící v EU institucích.

    zařadil(a): František Čakrt
    Ohodnoťte článek:
    Zatím hlasovalo: 240 čtenářů, průměrná známka je: 3.02
    Oznámkujte jako ve škole:
    Případné související články:
    Prostor pro váš názor
      
      jméno:      e-mail:

    » Názor ze dne 29.4. 19:41  Autor příspěvku:  
          čti


    zobrazit všechny reakce

    [ JURISTIC: | ODKAZY | KNIHOVNA | KALENDÁŘ | JOBS | BAZAR | DISKUSE | HLEDAT ]
    PROJEKTY:   Mezinárodní právo |  Právo a EU |  Ústavní právo |  Občanské právo |  Obchodní právo |  Trestní právo |  Pracovní právo

    Copyright JURISTIC 2000-2002,  odpovědná osoba eu@juristic.cz2000 - 2001 Ján Matejka,  2002 František Čakrt  Design a partneři